nika

29.1.2012 

Paprsek světla dopadá na mou hlavu.
Cítím, jak osvěcuje mé nejhlubší tajemství a přináší je na povrch mého vědomí.
Některými z nich nejsem potěšena, ale jiné mě naplňují slávou Pravdy.
Vždy jsem věděla, že zde je více. Muselo to tak být.
Pouze tento život, tato realita, toto vědomí, by nemělo hodnotu, kdyby to nebylo možností.
Toto vědění mě oddělovalo od lidí.
Byla jsem jiná od ostatních.
Nebyl důvod, abych věřila, tak jak jsem věřila.
Nikdo kolem mě mi neříkal o věcech, které jsem já věděla.
Ale uvnitř, ano uvnitř byl pocit.
Když jsem byla malá, byl mým přítelem.
Když jsem byla teenagerkou, byl mou tajnou láskou.
Když jsem čekala dítě, byl mým nenarozeným dítětem.
A když jsem jej potřebovala, byl mým Andělem Strážným.
Vždy byl zde, když jsem byla sama, držel mne za ruku.
Když jsem se bála, ochraňoval mne,
a když jsem byla smutná, utěšoval mne.
Když se nikdo nesmál mému humoru, on se mu smál.
Když nikdo neodpovídal na mou otázku, on na ni odpověděl.
A když mě nikdo nechápal, on mne znal.
Kým byl? Kým byla jeho přítomnost? Co je touto přítomností?
Pouze já ji mohu držet stranou, pokud na ni nevěřím - odejde.
Či když jsem upadla do hlubin emocí, nemohla jsem jej slyšet, nemohla jsem vnímat tuto přítomnost.
Ale hned jak jsem se zotavila,
hned jak jsem opět uvěřila, v sebe, byla tu zpátky.
Mohu naklonit hlavu doprava a odpočinout si na jeho rameni.
Mohu cítiti jeho náruč kolem mne.
Občas cítím, jak mě šimrá na hlavě,
aby uvolnil temné myšlenky, jež se usadily v mé hlavě.
Tedy co to bylo? Co je touto Přítomností?
Byla to pouhá představivost?
Anebo to byla jediná skutečnost/realita a vše ostatní je pouhou iluzí?
Byla ve mně, vedle mě, po mém boku?
Opustila by mne?
Ukázala by mi kdy svou podobu?
Ó, prosím, nechť mi ukáže, jak vypadá!
Nechť vstoupí do mé duše a vezme mne k ní.
Pokud není skutečnou,
pak ani já nejsem skutečná.
Pokud ve skutečnosti opravdu neexistuje,
pak není žádný důvod,
žádná láska.
Musí být skutečnou,
je mým životem,
je mým JÁ.
je částí mne, kterou jsem se ještě nestala.
Je mým dovršením, ucelením,
Božským Doplňkem mne.
Nit, jež uzdraví slzy.
Balzám, jenž uzdraví zranění.
Druhá polovina, jež mne učiní celistvou.
Ale jak bych ji mohla přijmout?
Jak bych mohla ignorovat to, co slyším venku a poslouchám tomu vnitřnímu tichému klidnému hlasu nade vším?
Jak bych si mohla pamatovat, že jsem speciální?
Zasluhuju si to,
já jsem celistvou,
já jsem celek.
Musím,
jednoduše musím.
Ano.
Ano, cítím jeho/její náruč,
jak se proplétá s mou náručí.
Cítím jeho/její chodidla, jak stojí uvnitř mých chodidel,
cítím jeho/její srdce, jak buší uvnitř toho mého,
cítím jeho/její dech uvnitř mé mysli.
Jsem celiství.
Jsme JEDNÍM
společně
v LÁSCE. 

Toto vědění mě oddělovalo od lidí.